Většina z nás, bez ohledu na věk, zažila půjčovny aut a půjčovny kol ještě z dob, kdy tahali za sebou kačera. A nikdo neprožíval ve vztahu k nim žádné zvláštní emoce. Byly to prostě služby jako každá jiná, občas se hodilo si auto nebo kolo půjčit. To, co tyto služby určitě nebyly, nebyly cool.
Cool se staly až ve chvíli, kdy se „rebrandovaly“ na sharing s různou předponou. Najednou začala města nadšeně tyto půjčovny propagovat jako ekologická řešení na bázi sdílené ekonomiky. Což je poměrně paradox, protože snad jen málokdo si myslí, že carsharing nebo bikesharing mají něco společné se sdílenou ekonomikou. O službách typu Uber nebo Airbnb ani nemluvě.
Pro pořádek si pojďme říct, co je sdílení hmotných věcí jako např. automobil, jako součást sdílené ekonomiky. Hlavní myšlenka tohoto konceptu je, že jen málokdo potřebuje auto pořád (např. taxikář, dopravce atd.), ale většina jej potřebuje někdy. Tudíž namísto toho, aby si každý koupil jedno auto, si jedno auto koupí společně např. 3-5 lidí a každý ho používá když potřebuje. Ušetří na tom nejen těchto 3-5 lidí, ale hlavně životní prostředí, protože se bude vyrábět méně aut. A právě to je důvodem proč sdílení aut nefunguje
čím víc lidí si společně koupí 1 auto, tím složitější je domluvit se kdo kdy auto bude mít
rozhodně nejde používat na dojíždění do práce, protože většina lidí dojíždí do práce plus minus ve stejný čas
při pevně stanoveném rozvrhu (dny v týdnu, úsek dne atd.) se ztrácí flexibilita a schopnost reagovat na nenadálé situace
čím víc lidí to 1 auto sdílí, tím větší neshody mají v tom, jak se o něj starat - jeden je méně pořádný, jiný jezdí méně šetrně atd.
Většina lidí tedy dospěje k rozhodnutí, že si radši koupí ojetý vůz, než nový spolu s pár dalšími lidmi. Ano, bude jezdit starším autem, protože to auto bude potřeba měnit méně často. Někoho možná napadne, že i doma, v rodině, kde používá víc lidí jedno auto, se musí nějak domluvit. Ano, ale domluva v rodině je jiná, než domluva „s jinou rodinou“ a hlavně doma většinou je nějaký jeden hlavní uživatel auta a ostatním ho půjčuje. To u sdíleného auta nejde.
Nicméně myšlenka buzzwordu sdílených aut (nebo kol) nedala lidem spát a jeho využití našli právě pro půjčovny aut a kol. Tím získali pozornost a podporu měst a business půjčoven zatraktivnili. U půjčoven nikdo vozidlo společně nesdílí. Je jasný majitel a ten vozidla půjčuje svým zákazníkům, ti za tuto službu platí. Není tam sdílené vlastnictví, sdílená odpovědnost za škody nebo opravy, ani sdílené riziko ztráty atd. Aby to ale nevyznělo úplně negativně, ty moderní půjčovny kol a aut přinesly přeci jen nějaké inovace a to zejména z pohledu místa, kde je možné si vozidlo vyzvednout a vrátit. Moderní technologie přinesly v tomto směru daleko větší flexibilitu než dříve, čímž služby přiblížili uživatelům tam, kde je potřebují nejvíc. To vede k tomu, že třeba kolo si půjčí člověk, který kolem něj zrovna prochází, ale nepůjčil by si ho, pokud by pro něj musel jít někam dál.
Nicméně je carsharing (t.j. půjčování auta přes mobilní aplikaci) ekologické řešení, případně pomáhá zlepšovat situaci v dopravě? Úhlů pohledu asi půjde najít víc. Přesto - není. Lidí, kteří si kvůli carsharingu nekoupí auto, je zanedbatelné množství. Průzkumy ve světě ukazují, že mnoho uživatelů carsharingových služeb by jinak využila hromadnou dopravu. Závěry studií tedy spíše ukazují, že carsharing zvyšuje počet vozidel na silnicích a dopravu zhoršuje.
Jak je to s bikesharingem? Asi neočekáváme, že si lidé půjčují kola jako alternativu k jízdě autem. Bikesharing tedy jistě nesnižuje emise z automobilů ani neodstraňuje auta ze silnic. Kdo si tedy půjčuje kola přes aplikaci? Lidé, kteří si to chtějí vyzkoušet, lidé, kteří si nemůžou dovolit nákup elektrokola a jízda elektrokolem jim přijde lepší než MHD (ale jízda normálním kolem by jim už lepší nepřišla - např. v kopcovité Praze), případně lidé na výletě, kteří jdou kolem a přijde jim to jako dobrý spontánní nápad.
Oba sharingy (koloběžky můžeme pro zjednodušení zařadit k bikesharingu) jsou dnes ve fázi objevování. Mají zajímavý buzzword, který přitahuje města a sponzory, zoufale hledající zelená témata pro své PR a kteří jsou ochotni je finančně držet nad vodou.
