To co je pro většinu lidí čistá hudba budoucnosti, v Německu již získalo podobu zákona - autonomní řízení bez řidiče.
Zákonodárci obyčejně zaostávají za vývojem na trhu. Jen si vzpomeňte jak to bylo (a pořád je) se službami typu Uber nebo Airnbn - služby byly léta na trhu, než začaly šlapat na paty taxíkům a hotelům. Pak začal tlak na zákonodárce, aby tyto služby regulovat. Oproti autonomnímu řízení tady je ale jeden veliký rozdíl - pronájem bytu přes Airbnb nemůže způsobit smrtelnou nehodu. To jízda autonomního vozidla může.
Když pomineme technickou stránku vývoje autonomního řízení (jinými slovy jak dobře automat vlastně řídí), to naprosto klíčové v připuštění této technologie na silnice, je legislativa. Zákonodárci musí nastavit jasná pravidla zejména v odpovědnosti za nehody, zranění nebo smrt. Představte si to tak, že se autonomní vozidlo dostane do situace, kdy si musí vybrat, jestli srazí chodce, nebo najede do stromu - zjednodušeně řečeno nemůže zachránit jak chodce (anebo cyklistu, nebo protijedoucí auto), tak svého pasažéra a musí se rozhodnout koho zachrání. Není to vůbec jednoduché rozhodování. Pokud bude pravidlo "vždy zachraň pasažéra", znamená to obrovské riziko protestů i soudních žalob ze strany veřejnosti.
Další problém je kdo nese odpovědnost za nehodu. Je to majitel vozidla? Ten ale přece neřídil. Anebo je to výrobce vozidla? Těžko si představit např. Volkswagen, jak je ochoten nést odpovědnost za každou nehodou, kterou jeho miliony vozidel v budoucnu takhle způsobí.
Na tyto otázky německý zákon zatím neodpovídá. V této chvíli se zaměřil jen na to, že povoluje provoz autonomních vozidel v uzavřených oblastech jako např. kyvadlové autobusy mezi parkovištěm a nějakým zábavným parkem, nebo spojení mezi logistickým centry.
Zákon vstoupil do platnosti 28.1.2021.
