Vyhledat

Plivnutím moře nenaplníš aneb jak doopravdy vypadá česká státní pomoc

Tuzemská podpora je skoro nejlepší na světě, tvrdí ministryně Alena Schillerová a podělila se s veřejností o tabulku, kde spočítala, že přímá a nepřímá podpora státu už vyšla na 1,2 bilionu korun, tedy 21,5 procenta HDP. V praxi ale biliony namalované v tabulce viděl jen málokdo a skutečná podpora není nijak oslnivá.

Když začneme od těch nejmenších, tak ti namísto odškodnění reálných ztrát zatím dostávají pět set korun za den.

A to ještě jen když jsou dostatečně chudí, protože když ztrácejí hodně, ale také ještě pořád vydělávají hodně, neměli by podle Schillerové z morálních důvodů o podporu žádat.

O něco větší a ještě větší podnikatelé se mohli těšit na přímé úvěry a na záruky z programů Českomoravské záruční a rozvojové banky.

Politici vypočítávali miliardy a desítky miliard, ze kterých mají vzejít stamiliardy z komerčních úvěrů. Výsledek? V programu přímých půjček byla většina žádostí zamítnuta, protože firmy nesplnily podmínky, leckdy úplně nesmyslné. Programy záruk byly o kapku úspěšnější, ovšem to, že se záruky za půjčky pro pražské podnikatele vyčerpaly za devět minut, naznačuje, že celková částka, která je vyčleněna na pomoc, je naprosto nedostatečná. V podstatě se k objemu nabízené pomoci s ohledem na potřeby ekonomiky dá říct, že plivnutí miliardy bilionovou ekonomiku nepodpoří.

Precizněji to spočítali ekonomové sdružení v nezávislé občanské iniciativě Koro­NERV-20, podle nichž přímá pomoc nečiní Schillerovou propočítaných 3,9 procenta HDP (i to by byla zhruba polovina německé pomoci), ale jen 0,7 procenta. V případě odkladů plateb (daně, pojištění) je to ještě méně − 0,3 procenta. I proto navrhují například odklad plateb daně z přidané hodnoty či plošnou podporu nikoliv jednotlivých firem, ale rovnou celých zasažených sektorů.

Pomoc státu je poněkud chaotická a extrémně výběrová, a to do takové míry, že je čistě na rozhodnutí politiků, který segment ekonomiky se odhodlají zachránit. Poradenský orgán ministra průmyslu a dopravy Karla Havlíčka je složený převážně z představitelů velkých firem, takže se o osud ČEZ, Škody Auto či O2 zřejmě obávat nemusíme. Vedle těchto velkých firem je ale v ekonomice řada dalších. Například malé a střední podniky se podílejí na HDP zhruba 40 procenty a zaměstnávají asi 60 procent všech zaměstnanců. Jejich osud je velmi nejistý a s podporou státu, jak se ukazuje, automaticky počítat nemohou.

"Přicházíme s vlastními nástroji, nekopírujeme pouze zahraniční zkušenosti…," uvedla k systému české podpory ministryně Schillerová. V tomto má bezpochyby pravdu. Protože kdyby Česká republika bez výhrad přijala německý systém podpory, dostalo by se na všechny a rychleji. A pokud bychom stejně jako Německo dokázali v časech prosperity hospodařit s přebytky, mohli bychom ministryni Schil­lerové také věřit, že po schválení 300miliardového schodku pro letošní rok nepřijde v budoucnosti prudké zvýšení daní.


Tento zajímavý článek vyšel v dnešních Hospodářských novinách https://archiv.ihned.cz/c1-66754320-plivnutim-more-nenaplnis-aneb-jak-doopravdy-vypada-ceska-statni-pomoc